My Ami (4. část)
Po výletu jsem konečně vyrazil k oceánu. Nechápal jsem, proč je většina studentů ve školním bazénu místo na pláži, která má úplně jinou atmosféru. Sice jsem zaslechl, že se tu a tam ve vodě objeví žraloci, ale znáte to, my Češi nikdy varování neposloucháme. Miami Beach byla přesně taková jakou jsem si ji představoval, bílý písek, pár lidí, drobné vlny a Board Walk kolem pláže mizící v nedohlednu.
Voda v oceánu byla jako kafe a kdyby mi kolem nohy neproplula skoro metrová ryba, koupal bych se určitě déle než patnáct minut. Přece jen je to trochu jiný pocit než když Vám o nohu zavadí kapr v rybníce. Pro jistotu jsem raději o svém zážitku nikoho neinformoval. Po příjemné koupeli jsem se vydal zpět do školy a rozhodl se aktivně podpořit klub sabotérů klimatizací.
Je to neorganizovaná skupina studentů, která bojuje s učiteli tím, že tajně vypíná klimatizace v různých prostorách školy. Díky této aktivitě se nám občas podaří zvýšit teplotu ze 16 stupňů na krásných 18. Budova je vůbec dost zábavná, takový neovladatelný organismus. Já bydlím v 7 patře a radši chodím po schodech, protože dost často je slyšet naléhavé 15 minutové zvonění z výtahu ve kterém někdo uvíznul. Pak i bušení a kopání do dveří. Údržbář většinou spí dole v lobby do doby než ho hluk probudí.
Zajímal mě noční život v Miami, vyhlášené party, kluby a tak. A tak jsme se za tímto účelem sešli večer před školou. Oblečení jsem moc neřešil, flip-flopy (žabky), šortky a tričko jako vždy. Čekali jsme na ostatní a já nechápal, proč jim to tak dlouho trvá. Pak se kolem nás začaly rojit studentky v neskutečných večerních šatech. Vypadalo to, jako kdyby šly na předávání Oskarů nebo měly potkat v klubu známý hokejový tým. Nedalo mi to a zeptal jsem se na jakou party to jdou. S překvapením jsem zjistil, že jdou na party na pláži. Představil jsem si party na které jsem byl v Rio de Janeiru. Byly tam stovky tisíc lidí, kteří tančili za projíždějícími kamiony ze kterých duněla hudba.
Konečně jsme se s přáteli všichni sešli. Junmi a Regina prohodily pár vět, kterým nikdo z nás nerozuměl, což nebylo nic divného. Naše skupinka složená z Čecha, Itala, Němce, Korejek a Rusky mezi sebou hovořila zvláštním druhem angličtiny. Naštěstí náš německý kamarád nás stále opravoval. Díky němu už jsem po dvou dnech neříkal věty typu. „Co plán vy měli dnes večer a proč kde se sejít?“ Zjistil jsem, že nejčastěji používaná slova při improvizaci angličtiny jsou: WHAT, SO, REALLY a když už jste v koncích řeknete jen SEE YOU LATER. Vyrazili jsme tedy od školy směrem po Collins Avenue.
Na rohu byl obchod na kterém zářil výrazný nápis LIQUERS. Z tohoto obchodu vycházeli studenti a v ruce vždy drželi černou igelitovou tašku, nechápal jsem proč, ale brzy jsem to měl zjistit. Vešli jsme do obchodu s tím, že si koupíme pár piv a na pláži pak v nějakém stánku další. Výběr měli celkem slušný, i když to vypadalo, že je obchod spíš zaměřen na vodku. Koupili jsme na zkoušku americký BUDWEISER. Když došlo na placení, nastal problém. Nepřišlo mi divné platit stodolarovou, ale prodavač si mě začal nedůvěřivě prohlížet a provádět s bankovkou různé testy.
Vypadalo to, že dojde i na chemický rozbor, ale nakonec uznal, že je pravá a nahodil americký úsměv. Obratně vzal mé dvě piva a dal je papírového sáčku, kamarádi si jich koupili víc, takže dostali černou igelitku. Prodavač nám vysvětlil, že na veřejnosti prostě alkohol pít nesmíme tak se to řeší tímto způsobem. Vyšli jsme ven na ulici. Mají to vymyšlené dobře, s plechovkou piva by si Vás nikdo nevšiml, ale s velkým pytlíkem a černou igelitkou pohledům ostatních neuniknete. Pomalu jsme dorazili na pláž kde se velmi potichu ozývala hudba a smích.
Jakub Kadlec
Tati, ten pán je tlustej
Když tuhle větu vykřikla moje šestiletá dcera ve vagónu metra na adresu mladíka dojídajícího jakýsi burger a sedícího přímo naproti nám, nevěděl jsem v prvních chvíli, co na to říct.
Jakub Kadlec
Bojler
Visel tam v koupelně na zdi s nafouklým břichem a kapala z něj voda. Vypadalo to, že každou chvíli vybuchne a sto litrů vody probudí všechny sousedy pod námi.
Jakub Kadlec
Záhada Holešovického trojúhelníku
Každý zná místo, kde se ztrácejí lidé, letadla a lodě, říká se mu Bermudský tojúhelník. V Praze se o víkendu objevil podobný fenomén a to, co se zde ztrácelo, je až k neuvěření.
Jakub Kadlec
Kafe v metru? Už nikdy!
Obrovská hnědá skvrna ve tvaru Afriky se zvětšovala a lidé kolem mě těžko skrývali smích. "Chcete půjčit kapesník?" Ozvalo se vedle ve chvíli, kdy jsem v duchu proklínal sebe i svůj nápad.
Jakub Kadlec
Veřejné bruslení
"Podržíš mi prosím křížky?" Věta, kterou začínaly ty nejvtipnější momenty z bruslení v zimě na ledě.
Jakub Kadlec
Cholerik za volantem
Nesmyslné bitky mezi řidiči, kdy se dva chlápci škrtí kvůli tomu, kdo komu kam vjel, jsem nikdy nechápal. Nedávno jsem se však do podobné situace dostal a nestačil se divit.
Jakub Kadlec
Pro tátu
Musel jsem improvizovat a odstranit původní text článku na přání svého otce, protože článek není možné smazat a já respektuji soukromí mých blízkých. Rodinné vztahy jsou u mě na prvním místě. Děkuji za pochopení.
Jakub Kadlec
Na laně
Toho kdo navrhoval garáže u Národního divadla určitě nikdy nenapadlo, že by někdo potřeboval z třetího podzemního patra vytáhnout auto na laně.
Jakub Kadlec
Hlavně nevyhořet
"V životě je dobré se pro něco zapálit. V krematoriu už bude pozdě." Na základě mých příhod si nemohu odpustit doplnění tohoto oblíbeného citátu. "Doma je lepší nic nezapalovat, protože pak už může být pozdě."
Jakub Kadlec
Žijeme v báječné době
Vánoční dárky nakoupíte na poště, banky Vás odmění Vašimi penězi a každý výrobce automobilů vyrobí nejen chodítko pro důchodce, ale i supersport.
Jakub Kadlec
Já nechci spát na nádraží
Cítil jsem na zádech, že vajíčka v baťohu zřejmě nevydržela můj sprint na vlak. I přesto jsem ženě za okénkem, řekl z posledních sil kam chci. „Jede Vám to za 52 minut, teď to odjelo.“ oznámila mi pobaveným hlasem.
Jakub Kadlec
Ty jsi nějak zhubl, nejsi nemocnej?
Otázka, kterou teď slyším dost často. Mám chuť odpovědět: „Ty jsi zase nějak ztloustla, jsi zdravá?“ Neudělám to, protože mě učili, že si nemám dělat z některých věcí srandu. O dalších zase nemohu mluvit a psát, protože by mi to mohlo v budoucnu uškodit.
Jakub Kadlec
Milování v autě
Pro někoho možná tabu, ale pro většinu z nás zdroj neuvěřitelných a někdy dost veselých zážitků. Ve Spojených státech má velmi dlouhou tradici a některé akrobatické výkony by si zasloužily samostatné vydání Kámasútry.
Jakub Kadlec
Pražský truhlík a nejlevnější parkoviště v ČR.
Krátký příběh o tom jak jsem dostal metrákový betonový truhlík doprostřed náměstí a našel placené parkoviště za 6 korun.
Jakub Kadlec
Pětihvězdičkové obchodní centrum Nový Výsměch
Mířím do podzemního parkoviště obchodního centra a automaticky odbočuji na toalety.Zastavuje mě však turniket s poplatkem 10 Kč za použití WC. V tu chvíli necítím tlaka napětí pouze v dutině břišní, ale i výš.
Jakub Kadlec
Tak velký krok pro člověka a tak malý pro lidstvo.
My lidé dokážeme neuvěřitelné věci. Přistát na Měsíci, překonat rychlost zvuku, skočit volným pádem ze 40 kilometrové výšky a před malou chvílí se má dcera pokusila prorazit hlavou zeď. Po kom to tak asi má.
Jakub Kadlec
Místo na slunci
pro všechny, kteří stejně jako já vidí svět jinak a dnes, zítra i pozítří o toto místo budou opět bojovat. Je jedno kde, zda ve škole, v práci nebo ve vztahu. Nenechte se zlomit těmi co vám říkají, že něco nedokážete, protože právě oni jsou zlomeni těmi, kteří to říkali jim. Možná to byly jejich rodiče, učitelé, kolegové nebo nadřízení, kteří je připravili o jejich životní sny a místo motivujícího: "Ty to zvládneš, zkus to znovu." slyšeli "Radši už to nezkoušej, vidíš, že ti to nejde." nebo "Nedělej blbosti a věnuj se radši pořádný práci."
Jakub Kadlec
Zapadlý telefon
Každému se někdy stalo, že mu spadl mobilní telefon na místo kam nepatří. Dnes se to přihodilo i mě v autobusu cestou z Brna. Po usazení na sedadlo jsem se rozhodl, že budu chvíli pracovat a vyřídím ještě jeden hovor. Ten se však stal málem mému telefonu osudným.
Jakub Kadlec
My Ami (poslední část)
Na pláži to evidentně žilo. U zavřeného stánku byly položené lahve a jakýsi podivný reproduktor, linula se z něj taneční hudba. Zařízení se snažilo o basové tóny, ale jeho konstrukce to neumožnovala, takže to znělo jako kdyby jste dělali diskotéku v kýblu. Sice nebylo vidět kdo na pláži je, ale ve tmě se rýsovali skupinky postávající a posedávající na pláži.
Jakub Kadlec
My Ami (3.část)
Jízdu kolem ostrovů v Miami, na nichž jsou vily celebrit jako je 50 cent, Snoopy Dog, Ricky Martin a další komentoval náš řidič Viktor větami typu: "Zde bydlel ještě když žil, sem se přestěhoval a pak umřel, jedeme k němu na návštěvu, ale asi není doma."
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 775x