Bojler
Zvoní budík. Můj mozek, který je vzhůru už od 5 od rána, se snaží přesvědčit mé tělo, že je výbornej nápad právě teď vstávat a něco dělat. Některý díly mám prostě v sobě nekompatibilní a pořád nevím, kde jsem k nim přišel.
Ještě nemám nasazený čučky (tak říká dcera Elí mým kontaktním čočkám), takže se skoro poslepu přesouvám do koupelny s pár věcmi pro ranní hygienu. Nevím, čím to je, ale poslední dobou pořád zapomínám na ručník. Na zlepšení usilovně makám, protože běhat mokrej a nahej přes celej byt pro ručník mi není příjemný a do hadru na podlahu se člověk taky neutře.
Mám rád ten ranní klid, kdy všechno spí a venku zpívaj ptáci a ve vaně kape kohoutek. Cože, kape kohoutek? Zvuk vody dopadající na kovovou vanu mě probudil z ranní meditace nad zubní pastou
a vrátil mě zpět do reality. To je zvláštní, včera tu nic nekapalo. Bleskurychle jsem zkontroloval
pákovou baterii, zda je vše v pořádku. Bylo, ale voda kapala dál.
Nasadil jsem si čučky, abych něco viděl a zhrozil se. Bojler, který byl na zdi příčně uložený nad umyvadlem, vypadal jako když je v 6 měsíci těhotenství a na obou koncích z něj prosakovala voda. V tu chvíli jsem si vzpomněl na pana Majera z Arabely, jak ležel v jedné scéně ve vaně a na něm bojler plný horké vody, který se vytrhl ze zdi.
Vzhledem k tomu, že znám Stopařova průvodce po galaxii, tak jsem nezačal propadat panice a začal konat. Pro jistotu jsem ještě před opravou poslal fotky a popis situace spolubydlícím, kdybych náhodou akci nepřežil. Pak jsem pomalu otevřel přetlakový ventil a začal hledat kohout pro vypnutí přítoku vody.
Mezitím se začali ostatní probouzet a dělat si čaj, evidentně je situace nijak významně nevykolejila, kromě toho, že zavrhli nápad pořídit si stejný bojler do svého domu, který právě staví. Naštěstí se nám podařilo najít návod i kohout na vypnutí vody a stabilizovat situaci. Po nalezení telefonního čísla na správce domu, který si určitě hezčí čtvrteční ráno neuměl představit, jsem vyrazil do práce
s mírnou nervozitou a očekáváním.
Netrvalo dlouho a kolem 11 hodiny volal správce, že technici jsou na cestě, jestli mohu přijet. Nelenil jsem a vyrazil, aby nemuseli čekat. Nakonec jsem čekal já, jak už to tak u řemeslníků bývá, naštěstí jen pár minut než se ozval zvonek a do bytu nastoupili dva potetovaní chlapíci. Čišela z nich profesionalita a odhodlanost, bohužel jen do doby než uviděli bojler. Ten tam smutně visel s nafouklým břichem a pořád z něj kapala voda. Pánové na něj vykulili oči jako kdyby něco takového viděli poprvé.
Jeden z řemeslníku byl evidentně zkušenější, protože se nezalekl, ale stoupl si do vany, chvíli si bojler prohlížel a pak začal googlit co s tím a kde najít nejbližší servis. Ten druhý se velmi rychle učil a hledal na svém telefonu informace také. Dříve instalatér nosil hasák, kleště a nářadí, alespoň co si z dětství pamatuju, ale žijeme v digitální době, takže dnes je asi všechno jinak.
Pánové se ještě chvíli radili a nakonec uznali, že přes telefon s tím nic nesvedou a slíbili, že se vrátí. Není přeci kam spěchat; venku je teplo a otužování je zdraví prospěšné.
Jakub Kadlec
Tati, ten pán je tlustej
Když tuhle větu vykřikla moje šestiletá dcera ve vagónu metra na adresu mladíka dojídajícího jakýsi burger a sedícího přímo naproti nám, nevěděl jsem v prvních chvíli, co na to říct.
Jakub Kadlec
Záhada Holešovického trojúhelníku
Každý zná místo, kde se ztrácejí lidé, letadla a lodě, říká se mu Bermudský tojúhelník. V Praze se o víkendu objevil podobný fenomén a to, co se zde ztrácelo, je až k neuvěření.
Jakub Kadlec
Kafe v metru? Už nikdy!
Obrovská hnědá skvrna ve tvaru Afriky se zvětšovala a lidé kolem mě těžko skrývali smích. "Chcete půjčit kapesník?" Ozvalo se vedle ve chvíli, kdy jsem v duchu proklínal sebe i svůj nápad.
Jakub Kadlec
Veřejné bruslení
"Podržíš mi prosím křížky?" Věta, kterou začínaly ty nejvtipnější momenty z bruslení v zimě na ledě.
Jakub Kadlec
Cholerik za volantem
Nesmyslné bitky mezi řidiči, kdy se dva chlápci škrtí kvůli tomu, kdo komu kam vjel, jsem nikdy nechápal. Nedávno jsem se však do podobné situace dostal a nestačil se divit.
Jakub Kadlec
Pro tátu
Musel jsem improvizovat a odstranit původní text článku na přání svého otce, protože článek není možné smazat a já respektuji soukromí mých blízkých. Rodinné vztahy jsou u mě na prvním místě. Děkuji za pochopení.
Jakub Kadlec
Na laně
Toho kdo navrhoval garáže u Národního divadla určitě nikdy nenapadlo, že by někdo potřeboval z třetího podzemního patra vytáhnout auto na laně.
Jakub Kadlec
Hlavně nevyhořet
"V životě je dobré se pro něco zapálit. V krematoriu už bude pozdě." Na základě mých příhod si nemohu odpustit doplnění tohoto oblíbeného citátu. "Doma je lepší nic nezapalovat, protože pak už může být pozdě."
Jakub Kadlec
Žijeme v báječné době
Vánoční dárky nakoupíte na poště, banky Vás odmění Vašimi penězi a každý výrobce automobilů vyrobí nejen chodítko pro důchodce, ale i supersport.
Jakub Kadlec
Já nechci spát na nádraží
Cítil jsem na zádech, že vajíčka v baťohu zřejmě nevydržela můj sprint na vlak. I přesto jsem ženě za okénkem, řekl z posledních sil kam chci. „Jede Vám to za 52 minut, teď to odjelo.“ oznámila mi pobaveným hlasem.
Jakub Kadlec
Ty jsi nějak zhubl, nejsi nemocnej?
Otázka, kterou teď slyším dost často. Mám chuť odpovědět: „Ty jsi zase nějak ztloustla, jsi zdravá?“ Neudělám to, protože mě učili, že si nemám dělat z některých věcí srandu. O dalších zase nemohu mluvit a psát, protože by mi to mohlo v budoucnu uškodit.
Jakub Kadlec
Milování v autě
Pro někoho možná tabu, ale pro většinu z nás zdroj neuvěřitelných a někdy dost veselých zážitků. Ve Spojených státech má velmi dlouhou tradici a některé akrobatické výkony by si zasloužily samostatné vydání Kámasútry.
Jakub Kadlec
Pražský truhlík a nejlevnější parkoviště v ČR.
Krátký příběh o tom jak jsem dostal metrákový betonový truhlík doprostřed náměstí a našel placené parkoviště za 6 korun.
Jakub Kadlec
Pětihvězdičkové obchodní centrum Nový Výsměch
Mířím do podzemního parkoviště obchodního centra a automaticky odbočuji na toalety.Zastavuje mě však turniket s poplatkem 10 Kč za použití WC. V tu chvíli necítím tlaka napětí pouze v dutině břišní, ale i výš.
Jakub Kadlec
Tak velký krok pro člověka a tak malý pro lidstvo.
My lidé dokážeme neuvěřitelné věci. Přistát na Měsíci, překonat rychlost zvuku, skočit volným pádem ze 40 kilometrové výšky a před malou chvílí se má dcera pokusila prorazit hlavou zeď. Po kom to tak asi má.
Jakub Kadlec
Místo na slunci
pro všechny, kteří stejně jako já vidí svět jinak a dnes, zítra i pozítří o toto místo budou opět bojovat. Je jedno kde, zda ve škole, v práci nebo ve vztahu. Nenechte se zlomit těmi co vám říkají, že něco nedokážete, protože právě oni jsou zlomeni těmi, kteří to říkali jim. Možná to byly jejich rodiče, učitelé, kolegové nebo nadřízení, kteří je připravili o jejich životní sny a místo motivujícího: "Ty to zvládneš, zkus to znovu." slyšeli "Radši už to nezkoušej, vidíš, že ti to nejde." nebo "Nedělej blbosti a věnuj se radši pořádný práci."
Jakub Kadlec
Zapadlý telefon
Každému se někdy stalo, že mu spadl mobilní telefon na místo kam nepatří. Dnes se to přihodilo i mě v autobusu cestou z Brna. Po usazení na sedadlo jsem se rozhodl, že budu chvíli pracovat a vyřídím ještě jeden hovor. Ten se však stal málem mému telefonu osudným.
Jakub Kadlec
My Ami (poslední část)
Na pláži to evidentně žilo. U zavřeného stánku byly položené lahve a jakýsi podivný reproduktor, linula se z něj taneční hudba. Zařízení se snažilo o basové tóny, ale jeho konstrukce to neumožnovala, takže to znělo jako kdyby jste dělali diskotéku v kýblu. Sice nebylo vidět kdo na pláži je, ale ve tmě se rýsovali skupinky postávající a posedávající na pláži.
Jakub Kadlec
My Ami (4. část)
Po výletu jsem konečně vyrazil k oceánu. Nechápal jsem, proč je většina studentů ve školním bazénu místo na pláži, která má úplně jinou atmosféru. Sice jsem zaslechl, že se tu a tam ve vodě objeví žraloci, ale znáte to, my Češi nikdy varování neposloucháme. Miami Beach byla taková jakou jsem si ji představoval, bílý písek, pár lidí, drobné vlny a Board Walk kolem pláže mizící v nedohlednu.
Jakub Kadlec
My Ami (3.část)
Jízdu kolem ostrovů v Miami, na nichž jsou vily celebrit jako je 50 cent, Snoopy Dog, Ricky Martin a další komentoval náš řidič Viktor větami typu: "Zde bydlel ještě když žil, sem se přestěhoval a pak umřel, jedeme k němu na návštěvu, ale asi není doma."
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 775x