Visel tam v koupelně na zdi s nafouklým břichem a kapala z něj voda. Vypadalo to, že každou chvíli vybuchne a sto litrů vody probudí všechny sousedy pod námi.
Zvoní budík. Můj mozek, který je vzhůru už od 5 od rána, se snaží přesvědčit mé tělo, že je výbornej nápad právě teď vstávat a něco dělat. Některý díly mám prostě v sobě nekompatibilní a pořád nevím, kde jsem k nim přišel.
Ještě nemám nasazený čučky (tak říká dcera Elí mým kontaktním čočkám), takže se skoro poslepu přesouvám do koupelny s pár věcmi pro ranní hygienu. Nevím, čím to je, ale poslední dobou pořád zapomínám na ručník. Na zlepšení usilovně makám, protože běhat mokrej a nahej přes celej byt pro ručník mi není příjemný a do hadru na podlahu se člověk taky neutře.
Mám rád ten ranní klid, kdy všechno spí a venku zpívaj ptáci a ve vaně kape kohoutek. Cože, kape kohoutek? Zvuk vody dopadající na kovovou vanu mě probudil z ranní meditace nad zubní pastou
a vrátil mě zpět do reality. To je zvláštní, včera tu nic nekapalo. Bleskurychle jsem zkontroloval
pákovou baterii, zda je vše v pořádku. Bylo, ale voda kapala dál.
Nasadil jsem si čučky, abych něco viděl a zhrozil se. Bojler, který byl na zdi příčně uložený nad umyvadlem, vypadal jako když je v 6 měsíci těhotenství a na obou koncích z něj prosakovala voda. V tu chvíli jsem si vzpomněl na pana Majera z Arabely, jak ležel v jedné scéně ve vaně a na něm bojler plný horké vody, který se vytrhl ze zdi.
Vzhledem k tomu, že znám Stopařova průvodce po galaxii, tak jsem nezačal propadat panice a začal konat. Pro jistotu jsem ještě před opravou poslal fotky a popis situace spolubydlícím, kdybych náhodou akci nepřežil. Pak jsem pomalu otevřel přetlakový ventil a začal hledat kohout pro vypnutí přítoku vody.
Mezitím se začali ostatní probouzet a dělat si čaj, evidentně je situace nijak významně nevykolejila, kromě toho, že zavrhli nápad pořídit si stejný bojler do svého domu, který právě staví. Naštěstí se nám podařilo najít návod i kohout na vypnutí vody a stabilizovat situaci. Po nalezení telefonního čísla na správce domu, který si určitě hezčí čtvrteční ráno neuměl představit, jsem vyrazil do práce
s mírnou nervozitou a očekáváním.
Netrvalo dlouho a kolem 11 hodiny volal správce, že technici jsou na cestě, jestli mohu přijet. Nelenil jsem a vyrazil, aby nemuseli čekat. Nakonec jsem čekal já, jak už to tak u řemeslníků bývá, naštěstí jen pár minut než se ozval zvonek a do bytu nastoupili dva potetovaní chlapíci. Čišela z nich profesionalita a odhodlanost, bohužel jen do doby než uviděli bojler. Ten tam smutně visel s nafouklým břichem a pořád z něj kapala voda. Pánové na něj vykulili oči jako kdyby něco takového viděli poprvé.
Jeden z řemeslníku byl evidentně zkušenější, protože se nezalekl, ale stoupl si do vany, chvíli si bojler prohlížel a pak začal googlit co s tím a kde najít nejbližší servis. Ten druhý se velmi rychle učil a hledal na svém telefonu informace také. Dříve instalatér nosil hasák, kleště a nářadí, alespoň co si z dětství pamatuju, ale žijeme v digitální době, takže dnes je asi všechno jinak.
Pánové se ještě chvíli radili a nakonec uznali, že přes telefon s tím nic nesvedou a slíbili, že se vrátí. Není přeci kam spěchat; venku je teplo a otužování je zdraví prospěšné.
